Dřevěná sklářská forma je sama o sobě plnohodnotným designem, navrženým k produkování dalšího — její hodnota přitom netkví přímo v její vlastní funkci, ale v atraktivitě vnitřního tvaru. Jak v tomhle případě na konci životního cyklu uvažovat o recyklaci? Rozřezáním již existujících křivek a jejich následným intuitivním prohazováním vznikají nové tvary, které dědí fragmenty původních designů a zároveň vytváří své vlastní, nahodilé tvarosloví. Stačí jejich pře—produkce k tomu, abychom jim věnovali pozornost jako novému zboží?
HOW MANY SHAPES DOES A SHAPE HAVE ?
The wooden glass mold is a full-fledged design by itself, it’s designed to produce another design - its value does not lie in its function but in the attractiveness of its internal shape. How do we contemplate about recycling it at the end of its life cycle in this case? By cutting up existing curves and then intuitively stacking them on each other, new shapes are created that inherit fragments of the original designs while creating their own random morphology. Is their re-use enough to provide them with the attention as a new commodity has?
The wooden glass mold is a full-fledged design by itself, it’s designed to produce another design - its value does not lie in its function but in the attractiveness of its internal shape. How do we contemplate about recycling it at the end of its life cycle in this case? By cutting up existing curves and then intuitively stacking them on each other, new shapes are created that inherit fragments of the original designs while creating their own random morphology. Is their re-use enough to provide them with the attention as a new commodity has?
text Lilia Gutierrez